NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
A hele – zase kapela navrhuje novou škatulku, tentokrát doombeat! Fajn, asi je začnu sbírat. Doombeatem měla být minulá nahrávka této kapely, nazvaná První akt. Asi jo... Preludium se podle kapely samé má pohybovat v „experimental dark rocku“... Super – další do sbírky. Ale bez legrace. Domina In je pohrobkem mnoha svých bigbítových zábavových předchůdců. Jak známo, tak zábavová škola je dobrý hudební ústav, který však bohužel málokdy končí absolutoriem s nadějí na lukrativní a tvůrčí job. Z tohoto kolotoče se tedy pokusili pánové a dáma vykolejit a zkusit něco jiného. Jejich První akt jsem neslyšel, ale úvodní song Preludia jménem Návrat ze stojatých vod svému názvu dělá čest. Ze stojatých vod se kapela vrací určitě, ale kam se to vrací? V tomto bodě jsou myslím Domina In trochu nejistí. Klasické rockové tahy, otřelé pseudodoomové aranže, místy opatrné pokusy s novými zvuky, ale nesporná instrumentační jistota. Příznačné... Ačkoli pro člověka, který se na téhle „scéně“ chvilku pohybuje, nebudou Domina In ničím novým, pro muzikanty z kapely samotné je to zřejmě skutečně experiment. Pokus o využití flétny má možná kdesi v pozadí letmé setkání se jménem Dying Passion. Přesto však celkově muzika Domina In vyznívá docela sterilně, troufám si říci, že proto, že členům kapely koluje v žilách více „velký úder“ a „kámen“ než „zkáza“, neřkuli „smrt“. Ani zpěvačka Andrea Bučková, na níž je vlastně sound Domina In založen, se nedokáže na některých místech zbavit typicky zábavově rockové intonace a v opakovaných variacích na dané téma místy ztrácí glanc. Osm věcí se nese v duchu opakování naznačených postupů a s obsahem charakterizovaným již názvy skladeb – Stíny věží kamenných, Přeludy, Náměsíčná, Lykantropie, Tajemství bludiček... Pochválit je ale třeba zvuk ze Shaarku. Snaha kytaristy Radima o občasné vybočení z řady prostřednictvím sól nebo kvákadla vyznívá v dané situaci hluše, a tak je tomu i s celým ansámblem. Kořeny jsou buď moc silné a nebo se prostě kapela snaží vnutit do polohy, která jí hudebně ne zcela sedí. Zábavový bigbít je vyčerpaný, ale momentální pozice Domina In je nezáviděníhodná – jsou totiž dobří, ale značně archaičtí. A tápou...
4 / 10
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.